Zprávy

Jelikož se další a poslední experimentální rudu ze švédské Kiruny na josefovský květnový týden v roce 2018 nějak nepovedlo sehnat, vyvstala otázka, především u některých horlivějších kolegů, co učinit s nedobrovolně získaným volným časem. Nepřítomnost kovářských mistrů během letošního sympózia nás svedla k tomu opravit výheň, zapojit měch a pokusit se posléze poprvé vlastníma rukama zhutnit a zpracovat železnou houbu....

Ve volným tempem přibývajícím seriálu příspěvků o letošním květnovém Josefovu přišla řada na to nejdůležitější (ať si kdo chce, co chce říká) – tedy tavby v kusových železářských pecích. Následující řádky tedy krátce rekapitulují hutnické děje v Josefově/Staré huti u Adamova v týdnu od 21. do 26. května 2018.

V letošním roce byl na josefovském „placu“ pálen již desátý a tedy jubilejní milíř. Dovolujeme si přiblížit p.t. publiku fotografiemi a krátkou informací průběh stavby i vlastního výpalu letošního milíře a stručnou rekapitulací josefovské současné uhlířství vůbec.

Neračte mít obavy, účelem příspěvku není nabízet staré pečivo, nýbrž nastínit první zkušenosti s novou pekařskou pecí, v Josefově již třetí.

V květnu 2018 provedla vápenická sekce Spolku Františka výpal vápna ve zděné peci upravené z minulých let a současně i v drobné testovací peci umožňující získat poměrně rychle vzorky z výpalu různých karbonátových surovin.

Od neděle 26. května, kdy jsme se v Josefově rozžehnali se s těmi, kteří zůstali, aby pomohli poklidit „plac“ po tradičním pyromanském řádění uběhla již dosti dlouhá doba. Nastal tedy nejvyšší čas vše alespoň v krátkosti popsat a zejména se podělit o též tradičně pěkná fota vyhotovená Martinem Barákem (a méně pěkná, jejichž autory jsou další osoby) a též použít textu o vápenické části setkání, který bez větších (resp. jakýchkoli) cavyků napsal hlavní vápeník Petr Kos. Neb je fotografií poměrně dosti, rozhodl se pisatel a vkladatel rozdělit informace tematicky do několika příspěvků.

O weekendu 28. a 29. dubna vypukly ve stínu Františky přípravy na květnové akce.

Tradičně již po devět májů pálíme tu naši kopu tam u vás na Františčině huti. A protože po nás touží i v jiných končinách, tak podáváme krátkou zprávu o našem díle v krajině Švýcarska Českého.
Loňský rok jsme se nechali zlákat naší drahou přítelkyní Natálkou Belisovou do lesů a oudolí Českého Švýcarska. Přesněji jen do oudolí řeky Kamenice na louku poblíže Dolského mlýna. Vzdali jsme se tedy civilizačních vymožeností (elektřiny, teplé vody apod.) a vypálili milíř pro potěchu lidu Švajcu Českého.

Při výběru fotografií z letošních jarních taveb mně padla do oka dvojice obrázků zachycujících sobotní otevírání šachtové pece. Zdály se mi vhodné pro titulní obrázek. Při prohlížení a rozmýšlení, který to bude, mi padl do oka jeden takový, zajímavá věc.

Když před třemi roky přišel Petr Kos s nabídkou postavit v Josefově selskou vápenku, velmi nás to potěšilo. Doplnila se tím trojice pyrotechnologických zařízení, která svou činností zasáhla do vývoje Moravského krasu (železářské pece, milíře, vápenky). I v letošním roce proběhl v rámci květnových aktivit ve vápence výpal a zde se můžete seznámit s podrobnostmi.