Zprávy

V popisu josefovského květnového konání roku 2024 budeme pokračovat aktivitami vápenické sekce našeho Spolku.

Jako každým rokem je třetí týden v květnu věnován praktikování širokého spektra lesních řemesel v areálu Staré Huti u Adamova za výzkumnými účely i pro odbornou veřejnost. Od uhlířství, dehtářství, přes tavby železa a kovářství, pečení chleba a jiných potravin až po vápenictví, to vše bylo možno v Josefově spatřit. Nyní je tedy na místě shrnout, co kdy a jak se událo, včetně podrobností o tom, co se pokazilo a co naopak vyšlo nad rámec očekávání. Nehledě na jisté nepříjemné okolnosti, způsobené především nevyzpytatelným počasím, jsme jako vždy prožili pěkný a pestrý týden.

Od začátku května tohoto roku (2023) je po 18 měsících možné opět navštívit interiér Kameňáku - budovy bývalé modelárny lichtenštejnské železářské huti v Josefovském údolí, která spolu s "velkou" pecí tvoří dominanty areálu Staré huti u Adamova.

Že se pohybujeme mezi mistry starých řemesel, to my, co se scházíme u Františky, samozřejmě dobře víme. Uznala to i Česká televize, která 17. května zařadila do programu první díl cyklu o experimentální archeologii Mistři starých řemesel.

Součástí rekonstrukčních prací, jímž byla podrobena budova muzea železářstvá na Staré huti u Adamova (tzv. Kameňák), byla i výstavba jedné zcela nové struktury. Tou je betonová zeď tvořící společně se severní zdí Kameňáku dutinu, umožňující udržet budovu suchou. Během terénních úprav pro tuto stavbu byla obnažena vnější líc zdiva budovy Kameňáku. Část tohoto zdiva se svoji strukturou liší od zbytku stavby.

Akutní nedostatek stavebního materiálu k obnově plotků v okrsku starého železářství na Staré huti u Adamova byl jedním z důvodů tříletého klučení v cípu areálu huti při silnici do Adamova. V předloňském roce jsme ke káceným stromům přidali i dvojici topolů osyk v blízkosti velké pece. Stromy se nám odvděčily snahou o zachování se při životě, jejímž důsledkem se stala rozsáhlá houština mladých osyk.

Zatímco dlouholetý zvyk určuje pořádat v Josefově pouze dvě tavební seance do roka, tedy velkou týdenní květnovou akci a malou zářijovou ‚víkendovku‘, vloudila se v roce 2021 do harmonogramu i akce třetí, s hlavním účelem předvedení procesu tavby a vyjmutí železné houby na kameru České televize, a to hned pro scény ve dvou plánovaných televizních pořadech. Jak akce probíhala, jak moc nám bylo dobře, i co jsme se nového naučili, je popsáno v tomto příspěvku.

Navzdory stále nepomíjejícímu záchvatu světového kolektivního šílenství, trvajícího již téměř přes rok a půl, nám podmínky umožnily alespoň komorně uspořádat tradiční, byť tentokrát patřičně ‚okrájené‘ setkání na Staré Huti. I když se mimojiné konalo bez davů diváků, přineslo další nové poznatky stran taveb i uhlířství, jenž přispěly celkovému stavu našeho vědění v rámci obnovování ztracených dovedností a řemesel, jenž definovaly životy našich předků.

Krátké mezidobí mezi jarní a podzimní vlnou ‚COVIDových hrátek ‘ nám dopřálo možnost uspořádat tradiční workshop hutnictví a železářství v náhradním termínu na počátku září. Jako obvykle se nejen tavilo, ale rovněž byla v provozu potravinářská pec a dokonce se i pilně pálilo vápno. Svojí tradiční účastí přispěli i Slované ze sdružení historického šermu DAGA. Tento příspěvek si klade za cíl představit celkové dění, ovšem vzhledem k jeho autorovi samozřejmě s důrazem na provedené experimentální tavby.

Druhá vlna jarního kácení lesíka za uhlířským placem za účelem jeho zmlazení opět poskytla výrazné množství ke zuhlení vhodného dřeva. A protože uhlí není nikdy dost a dřevo by ve vlhkém údolí brzy podlehlo zkáze, byl opět seskládán a vypálen velký milíř za účelem jeho ‚záchrany‘, a rovněž pro ověření několika nových uhlířských konceptů.