Nudíte se? Pokácejte si Populus tremula

Velikost plochy, na níž mladé osyky jako mávnutím kouzelného proutku na jaře 2019 vyrašily, nás překvapila. Rozhodli jsme se vynechat je z letního sečení a počkat, co se bude dít. Proutky se utěšeně vytahovaly a Martin Barák se je jal za pomocí zahradnických nůžek zbavovat postranních větviček a stříhal a stříhal a stříhal a výsledek se dostavil. V letošním roce již byly ploty vymezující hutnický okrsek zcela rozpadlé a tak jsme se rozhodli pro sklizeň.

Květnová akce pro veřejnost byla zrušena a tak dostala houština ještě několik měsíců k dobru. Během květnového workshopu jsme připravili kolíky k plotu, opálili a zatloukli. Když bylo domluveno s Českou televizí dříve Dominikem popsané tavení, došli jsme k názoru, že je nezbytné plotky mezi kovárnou a polozemnicí obnovit, abychom si před národem neudělali ostudu.
Společně s potomky a muzejním kolegou Romanem Řezníčkem jsme nařezali patřičné množství materiálu, zbavili listí a plot vkusně upletli.

Na weekend 17. a 18. července jsme svolali spolkovou pracovní akci, jejímž účelem bylo vyklučit zbytek houští na svahu mezi velkou pecí a Svantovítem, tvořeného z převážné většiny potomky dvojice pokácených osyk. Ze získaného proutí měl být zhotoven další plot, přesně dle vyobrazení Petra Kose (u vápenné, dehtové a pekařské pece), které má posloužit k informování návštěvníků, cože to vlastně vidí a nahradí na kovárně umístěné fotografie s popiskem.
Za pomoci Petra Kose, Šimona Straky, Lenky Sedláčkové, Josefa Hausnera a členů skupiny DAGA: Bernarda, Janka a Matěje pod vedením náčelníka Jiřiny, sousedky Petry Dohnalové a jejich potomků, se podařilo houštinu odstranit, přeměnit ji za vzniku charakteristického nahořklého pachu doprovázejícího schnutí topolového listí na patřičný počet kolíků/kůlů, hromadu prutů a podstatně větší hromady větví a listí a následně s nemalým nadšením v dalších 22 metrů plotu. Trochu nadšení mohli pletači směnit za trpělivost, ale i tak je to docela pěkné. Vápeníkům to bude stačit. Uvidíme, jak se osykové pruty, při pletení poměrně křehké, osvědčí.
Příště je možno vyzkoušet něco jiného - viz text a zejména fota v Zápisníčku Archaie Brno o skanzenu v rakouském Stübing, resp. zdejších plotech: https://www.archaiabrno.org/home/?acc=zapisnicek&blog_id=805
Nicméně houština o ploše cca 300 metrů čtverečních umožnila zhotovit 36 metrů čtverečních pletené proutěné plochy (započítána je nová část štítu kovárny tvořená tenším proutím) a zůstalo ještě poměrně velké množství nepoužitého připraveného materiálu a nemalé množství neočištěného - např. ještě na 10 metrů čtverečních. Z časových důvodů jsme bohužel nebyli schopni vyplést i druhou polovici štítu kovárny.
Zhruba odhadnuto by tedy bylo možné ze zmíněné 2-3 roky staré houštiny vyplést 50 metrů čtverečních plochy (stěn, plotu - nejlépe kombinace obojího, aby bylo využito téměř vše). Výhodou bylo stříhání vedlejších větví, které i když bylo provedeno jen na části výhonů, umožnilo získat velký počet zcela rovných prutů.

Pisatel po zkusmém vytržení několika rostlin, či spíše vytažení z josefovské sypké půdy, předpokládal, že se při sklizni obejde bez nářadí. Poté však narazil na pruty vyrůstající z kořenů pokácených stromů a původní předpoklad se ukázal jako zcela pomýlený.
O několik dní později, v rámci působení na mladší potomky, aby konečně usnuli, četl knížku o stromech a tam se dočetl o jakémsi osykostromu jménem Pando.

Osvětový koutek dle wikipedie: Pando je „skupina“ geneticky totožných výmladků topolu osyky se společným kořenovým systémem. Jedná se o cca 40 tisíc kmenů rostoucích na ploše 43 hektarů. Stáří nejstaršího kmene je 130 let, stáří celého organismu je odhadováno na několik staletí až 80 tisíc let. Roste v americkém státě Utah (jehož je osyka národním stromem) a počet jeho výmladků začíná ubývat, neboť ztrácí schopnost obnovy nemaje čerstvých genů.
Nejspíš tedy budeme v následujících letech s potomky pokácených stromů, které se nehodlají vzdát, bojovat. Ale je šance, že po několika staletích, maximálně tisíciletích se to zlepší.

Děkuji Romanovi Řezníčkovi, Petru Kosovi, Šimonu Strakovi, Lence Sedláčkové, Josefovi Hausnerou, Bernardovi, Jankovi, Matějovi a Jiřinovi za velmi vítanou pomoc a Martinovi Barákovi za zahradnickou přípravu.

Fota tentokráte povětšinou autor textu (aby si návštěvník webu nemyslel, že měl Martin B. slabší chvilku).

P.S.: pisatel ví, že v současnosti se osyka píše s měkkým i, ale když jsme spolek zabývající se starými řemesly a tedy programově staromilci …