To nejstarší ze Staré huti

Součástí rekonstrukčních prací, jimž byla podrobena budova muzea železářstvá na Staré huti u Adamova (tzv. Kameňák), byla i výstavba jedné zcela nové struktury. Tou je betonová zeď tvořící společně se severní zdí Kameňáku dutinu umožňující udržet budovu suchou. Během terénních úprav pro tuto stavbu byla obnažena vnější líc zdiva budovy Kameňáku. Část tohoto zdiva se svoji strukturou liší od zbytku stavby.

Stará huť u Adamova, uvnitř odvlhčovacího objektu

Nepodsklepená budova bývalé modelárny lichtenštejnské huti v Josefovském údolí postavená na konci čtyřicátých let 19. století trpěla v poslední době stále rostoucí vlhkostí, související i s částečným zapuštěním severní strany budovy do svahu (či s jeho pozdějším sesutím). S vlhkostí zdiva bylo bojováno na několika frontách, uvnitř budovy byly provedeny sanační omítky, do zdiva aplikována chemická injektáž a vně budovy zbudován již zmíněný prostor udržující vlhkou zeminu ve fyzickém odstupu od zdiva budovy. V několikalém předstihu, současně s přípravou projektu čekajícího na získání patřičných financí, byly v prosturu předpokládaného prostoru provedeny dvě sondu pro zjištění podmínek pod povrchem. Ty, jak to tak bývá, spolehlivě minuly skalní výchoz, který poté nemile překvapil pracovníky provádějící firmy a připravil je o velké množství času a potu. Vápenická část Spolku Františka se tak dostala k určitému množství materiálu pro vápenku a jistě zbude i na nějakou tu na sucho stavěnou zídku.

Stará huť u Adamova, pohled na vnější líc severní zdi budovy Kameňáku uvnitř odvlhčovacího objektu, pohled k západu
Stará huť u Adamova, pohled na vnější líc severní zdi budovy Kameňáku uvnitř odvlhčovacího objektu, pohled k východu
Stará huť u Adamova, pohled na vnější líc severní zdi budovy Kameňáku s vyznačeným odlišným zdivem

Pisatel měl za to, že sesuv svahu k severní straně Kameňáku musel být poměrně výrazný a překryl komunikaci, která by se dala předpokládat za budovou k obsluze dvojice vápenných pecí postavených v roce 1852. Na obnažené části zdiva je patrná část s upravenou a neupravou vnější lící naznačující průběh terénu v době výstavby Kameňáku. Rekonstruovatelná linie však až tak zásadní rozdíl proti nedávnému stavu neukazuje.
Co je však zajímavější, je to, že v obnažené části je patrná část odlišného a více vystupujícího zdiva. Ta by mohla ukazovat na využití části starší stavby během výstavby budovy modelárny na konci čtyřicátých let 19. století.

Stará huť u Adamova, část zdiva severní zdi zůstala obnažena i v interieru Kameňáku
Stará huť u Adamova, pohled na nový objekt při severní zdi Kameňáku
Stará huť u Adamova, vstup do nového odvlhčovacího objektu. Ve dvířkách otvor pro výskok žab

Co by takovou starší stavbou mohlo být? Díky omezenému počtu míst vhodných k umístění protoindustriálního provozu využívajícího síly Křtinského potoka v Josefovském údolí bychom zde mohli předpokládat nějakého předchůce Františčiny huti. Mohl by se zde nacházet Nový hamr novohradského panství nenacházející se se na území dnešního Adamova, ale poblíž hamru Starého (Althamru)? Využití existujícího vodního díla pro nově zřízený hutnický provoz lichtenštejnské huti by bylo logické a nikterak ne neobvyklé.
Ve výkopu se bohužel nenacházely železářské strusky, ani žádné další stopy, které by nám usnadnily identifikaci zdiva.
Je příznivé, že severní zeď Kameňáku zůstala obnažena a nad nečekaným objevem se budeme dále zamýšlet. Doufám, že se do některého z blízkých čísel časopisu Archeologia technica podaří připravit obsažnější text shrnující možnosti interpretace tohoto pro nás významného objevu.
Je velmi lákavá představa Josefovského údolí vypadajícího v období odcházejícího středověku a přicházející doby novověku podobně, jako nám zachytil v roce 1595 na svém plátně Lucas van Valckenborch (Krajina s železárnami, Museo del Prado).

 Lucas van Valckenborch, 1595, Krajina s železárnami, Museo del Prado, detail
Kusové železářské pece v okrsku starého železářství Staré huti u Adamova v březnu 2023

Na poslední fotografii zachycující současný stav našich experimentálních pecí můžeme dokumentovat, jak efemerními strukturami z pohledu delšího času jsou kusové železářské pece zhotovené pouze ze žáruvzdorných jílů. Můžeme být jen rádi, že pozdně středověcí či raně novověcí hutníci přešli k poměrně solidnějším kamenným stavbám. Jejich relikty se nám tak mohly dochovat.

P.S.: Datum publikace textu by přímo svádělo označit relikt starší stavby za "svatyni sv. Arahuta". Pisatel byl v pokušení.