Podzimní tavba 2015

Podzimní ukázková tavba v sobotu 19. září následovala týden po šestici experimentálních taveb, o nichž bylo referováno dříve. Pece byly po tavbách opraveny (jedna též během opravy zničena) a připraveny na tavbu pro veřejnost. Z nich potom byla vybrána pec č. 4 (v baterii zcela vpravo), neboť měla svážnou nístěj a zdálo se nám, že bude snadněji vytékat struska. V pátek byl zazděna hruď, tak aby mohla být pec v sobotu ráno vysoušena a předehřívána, což se i stalo. Díky mocnosti štítku, poměrně dlouho odolávajícího vysoušení, započalo vsázení rudy až v poledne. Jako vsázka byla vybrána lokální ruda - limonit získaný polním sběrem u Olomučan. Ruda i uhlí byly v předstihu připraveny. Ruda vypražena a nadrcena a dřevěné uhlí z milíře rozdceno na požadovanou velikost (za obé děkujeme Dominiku!). Ku dmýchání jsme použili jeden z naší staré dvojice malých měchů, které jsme v posledních letech v podstatě zcela opomíjeli, neboť je nahradilo nejprve elektrické dmychadlo z kovářské výhně a následně dva velké měchy zhotovené Dominikem Tallou. Ve srovnání se sofistikovanými veleměchy zatíženými kamením, s trojnožkami a pákami, to celé vypadá dosti hračkovitě, ale nejspíše se více blíží raně středověké skutečnosti. Vsázka klesala velmi pomalu a po pěti hodinách, kdy jsme se kvůli časovému plánu (což je stinná stránka ukázkových taveb s daným koncem) rozhodli nevsazovat další rudu, pozřela pec pouze 10 kg z plánovaných 15. Malá rychlost klesání byla jistě dána i ucpávající se dyznou, na níž ulpívaly nálepy strusky a již jsme museli pravidelně "prošťuchovat". Nezdálo se však, že by hladina strusky dosáhla ústí dyzny, a proto jsme se ji nesnažili odpíchnout. Učinili jsme tak až několik minut před otevřením pece, k němuž došlo v půl šesté. Vyteklo pouze nevelké množství strusky konzistence řidšího medu. Po kratším zápase s bytelným štítkem se podařilo pec otevřít a k ulehčení vedoucího tavby vytáhnout poměrně velkou houbu (na vsazené množství rudy). Tu jsme okamžitě alespoň částěčně zhutnili dřevěnou palicí na špalku, v němž již máme podobnou činností vypálený šikovný důlek pomáhající při formování kusu. Výsledkem tavby provedené v sobotu 19. září je lupa o hmotnosti 3,1 kg, jež však není zcela homogenní.
Za pomoc děkujeme Honzovi Lokajíčkovi (a slečně), kteří v nekřesťanskou hodinu vstali, aby z dáli včas přijeli, Věře Machálkové a též Vlastovi Káňovi a jeho kolegovi z býčiskalské jeskyňářské skupiny, bez nichž by pisatel zůstal u pícky jako kůl v plotě a nic by nezmohl.
Ve dvou by tavba ovšem již byla proveditelná, neb jak je výše uvedeno, ruda i uhlí bylo nachystáno a šlo jen o nepřetřžité dmýchání a současné sázení a ve finální fázi o držení železného kusu v kleštích a energické bušení.
Další obvyklí pomocníci se s nejrůznějšími průhlednými výmluvami, jako jsou nemoc, nemoc dětí, pracovní vytížení, cesta do velehor či Nižších hor a souběžná akce muzea v Kuželově, nedostavili.

Ale aby výsledek nevyzněl pesimisticky, nebo snad zahořkle - počasí bylo pěkné, společnost příjemná, tavba se vydařila a návštěvníkům, kteří se dostavili či setrvali na vylomení pece, jsme byli schopni předvést patřičné finále a hezký kousek železa.

V květnu ve Staré huti u Adamova / Josefově nashledanou!

Použité fotografie (až na ty dvě horší) zhotovila Eva Řezáčová, fotografka Technického muzea v Brně.