Zářijové tavby v roce 2025

Po patřičných přípravách, popsaných v náležitém příspěvku, jenž je paradoxně mnohem delší než tento, nadešel víkend od 20. do 21. září, během nějž bylo plánováno celkem šest taveb. Většina z nich coby tavby ‚na produkci‘, používaje v květnu ověřenou směs rakouského sideritu s 10 hmotnostními procenty (ve zkratce wt%) kaolínem znečištěného křemenného písku z pískovny Seč u obce Rudice. Syn Petra Kose Ondra se svým kamarádem Richardem, jenž měli tavit ve mnou pro to postavené peci číslo 1, bohužel nedorazili. Jeden stonal a druhý měl cosi do školy, což pak sice stejně nebylo relevantní, ale již příliš pozdě. Enigmatická limonitová ruda z Podolí a rovněž tak jedna šarže rakouského sideritu tímto vypadly ze hry a počet taveb byl omezen na čtyři pokusy, dva denně, ve vůči sobě dostatečně vzdálených pecích č. 1 a 4, čímž vznikl dostatečný manipulační prostor mezi nimi pro souběžnou práci dvou nezávislých skupin.

Naštěstí byli za tímto účelem přítomni Věra Fejtová spolu se sklářem Františkem Novákem ze sklárny Dobronín (hlavní mistr v rámci tavení skla na konci srpna roku 2025 i těch předchozích v Havlíčkově Brodu), rovněž i její kolegyně Alena, šéfová Muzea též v Havlíčkově Brodu a platnýř Zdeněk (ten co vyrobil železem obitou repliku vozu z Býčí skály vystavenou v blanenském muzeu), jenž tavili v peci č. 1. Spolu s námi (O. Merta, Martin Hrubý, Petr Appel, D. Talla na peci č. 4) si jejich družstvo ‚střihlo‘ jednu tavbu se sideritovou směsí a druhou, v neděli, s jejich vlastní rudou ze Starého Ranska, nápadně podobnou naší pizolitické rudě z Albánie (zvětrávací kůra hadců v tropickém klimatu), již se nám samotným dosud nepodařilo zprovoznit, ač je extrémně bohatá. Získali kovnatou čižmu poté, co se jim neustále zalepovala dyzna – známka selhávajícího složení ranské rudy, opět podobným způsobem jako ruda naše. Obstojnou houbu z jejich první tavby se sideritem, kdy i struska dobře tekla, si vzal Zdeněk, jenž má záměr překovat daný materiál na tenký plech, z něhož hodlá zhotovit středověkou přilbici.

Nám se s našimi dvěmi tavbami sideritu nevedlo moc dobře. Houby sice vznikaly, leč ‚naměklé‘ (druhá z nich rozpadavá) a méně husté než obvykle, se zvýšeným obsahem strusky. To by sice nevadilo, ale proč se najednou stejná směs chovala jinak, než při veleúspěšných pokusech v květnu? Po dalším použití dané rakouské rudy v rámci následujících taveb u velkého podzimního milíře během října jsme na daný problém jednoznačně přišli (spoiler). Čtenář je odkazován na patřičný příspěvek, týkající se pálení velkého podzimního milíře v roce 2025, kde se též dozví nejpravděpodobnější příčinu selhávání rudy albánské i praženého sideritu z Rakouska.

Až teprve vyřešíme problém u materiálu z Albánie, bude případně možno doplnit ranskou rudu o patřičné tavicí složky v takovém poměru, závislém na jejím složení, aby bylo možno získat dobře tekoucí strusku a tavba tedy proběhla úspěšně.

Co říci závěrem? Vzhledem k malému počtu účastníků, předchozím přípravám proběhnuvším v předstihu a tedy následně i málo krámům na place proběhl úklid v nedělní odpoledne rychle. Bylo nám opět dobře, což je to nejdůležitější, procvičili jsme paže i celé tělo a získali další materiál pro výrobu replik pro sbírky na Staré Huti, jenž bude dle pokynů O. Merty kolegou Petrem Appelem překován v patřičné artefakty. A již za tři týdny započne stavba velkého milíře ugandského typu!