Energetický průkaz Pece s tenkou hrudí.

První parametr - přímá provozní spotřeba energie / paliva pro nás nevyšel nijak optimisticky. Nad hutí se začala stahovat černá mračna... Výtěžnost železa z rudy je cca 35%. To znamená, že na typickou železnou lupu o hmotnosti 3,5 kg spotřebujeme 10 kg rudy. Redukční proces v běhu vyžaduje vsázky rudy a dřevěného uhlí, které dodává jak redukční činidlo, tak energii, v hmotnostním poměru 1:1. To je 10 kg prakticky čistého uhlíku. Předehřev a dohořívání před a po vlastní fázi vsázek rudy představuje spotřebu přibližně dalších 10 kg dřevěného uhlí. To znamená 20 kg dřevěného uhlí na železnou lupu, tedy cca 5,714 Kg uhlíku vypuštěného do atmosféry v podobě CO2 na 1 kg železa.

Pozn.: Pozorný čtenář si jistě všimnul, že z pece uniká oxid uhelnatý, nikoliv oxid uhličitý. Nicméně unikající plyn nad pecí hoří modrým plamenem. Jednak zapálením unikajícího plynu rozpoznáme správně běžící reakci v peci, současně se tak neutralizuje jedovatý CO na relativně neškodný CO2.

Posuzovatelé k naší výhodě dospěli k názoru, že palivo představuje LOKÁLNÍ OBNOVITELNÝ zdroj, navíc unikající CO2 je alespoň z části spotřebováván po rozptýlení do ovzduší bohatým porostem okolních lesů.

Dalším zdrojem energie je lidská práce využívaná k pohonu měchů. Zde se dokonce jedná o odčerpávání části jinak nevyužitelné energie uložené v tělech osob, což bylo vysoce hodnoceno jako zdravotní přínos pro jednotlivce a epidemiologický přínos pro celou populaci. Můžeme však při srovnání fotografií zachycujících aktivní účastníky experimentálních taveb před čtvrtstoletím (či dokonce i dobou delší) a v současné době pozorovat, že tato energie je v opravdu dostatečném množství opět nahrazována.
Určité množství uhlíku je na přechodnou dobu uloženo též v plicních sklípcích, pórech, nosích a oblečení členů Spolku a návštěvníků našich akcí, V posledním zmíněném příkladu je doba deponování závislá na čistotnosti jednotlivých členů.
Nezanedbatelná kvanta uhlíku jsou též vázána ve výrobcích huti, v případě hutí raně středověkých pak po dobu prakticky neomezenou – jak v případě artefaktů nenalezených, tak v případě archeologických nálezů zapsaných do sbírkového fondu muzeí, neb zde je uhlík chráněn Zákonem o ochraně sbírek muzejní povahy (122/2000 Sb.).

Z hlediska výroby a následné recyklace vlastní pece jsme získali naopak hodnocení nejlepší - řešení bylo označeno jako příkladné! Pec je vyrobena z materiálu nalezeného v bezprostřední blízkosti huti a následně opuštěné zařízení se samo rychle recykluje a splývá s přírodou, aniž by po ní zůstával nějaký cizorodý prvek nebezpečný pro živočichy jako jedince nebo ekosystém jako celek. Ostatně jak aktuální výzkum střední části Moravského krasu naznačuje - hutnických lokalit je mnohem více, než jsme se před několika lety domnívali a pomalu, jak se v Brně říká, „pro samý hutě není gde plivnót“.   

Také fyzický odpad je ekologicky neutrální. Popel ze dřeva v malém množství vrací některé mikroprvky ze sušiny dřeva zpět do půdy a tím ji hnojí. Přetavené rudy (rovněž místního původu) do strusek představují ekologicky neutrální materiál s chemickým a mineralogickým složením obdobným jako původní minerál/hornina, jen s většími krystaly a méně otevřenou strukturou.

Závěrem
Technologie zkoumaného období raného středověku představují období, kdy člověk navzdory přírodě obhajoval svoji existenci. Byl to existenční boj a tehdejší prostředky (naštěstí) neumožňovaly jiné než dočasné vítězství a příroda si brala blesku rychle zpět, co jí bylo vzato. Dnes je bohužel situace opačná a musíme jen doufat, že naše současná vítězství nejsou trvalá. To ostatně cítíme na vlastních rukou i nohou při pravidelných brigádách, jejichž cílem je snaha udržet areál Staré huti u Adamova nezarostlý.