stará huť

Často kladené otázky

O: [Kdy to železo poteče?]
O: [Železo, které vyrábíme neteče. Teplota dosahovaná v peci je nižší než teplota, při které se taví železo, a proto železo zůstane po celou dobu redukce v tuhém skupenství. Teče pouze struska, která se taví při nižších teplotách než železo ]

---

O: [Proč jsou ty pece tak malé? To jsou modely?]
O: [Pece, které testujeme jsou přesné, a tedy i správně velké, rekonstrukce pecí podle archeologických nálezů. Velikost pecí je ovlivněna zdrojem vzduchu. V období do kterého veškeré typy našich experimentálních pecí spadají byl tímto zdrojem ručně poháněný měch.]

---

O: [Z jaké doby jsou ty pece?]
O: [Pracujeme převážně s typy pecí, které podle datování nálezu byly používány v období od začátku 9.st n.l. až do 12 st. n.l. Starší typy pecí byly obdobně velké, jen byly pokaždé originálně technicky řešené. Mladší pece jsou již ve znamení růstu velikosti v důsledku využití pohonu vodním kolem]

---

O: [Jak dlouho tavba trvá?]
O: [Tavba začíná předehřevem, kdy se již "naplno" dmýchá a to trvá nejméně hodinu. Následuje 3-8 hodin rovnoměrného přisazování a doba se řídí zejména tím, jak pec "bere". V poslední fázi se již nepřisazuje a pec se buďto otevře, nebo se naopak ponechává zvolna vychládnout do dalšího dne.]

 

Jednoduchý popis tavby

Všechny malé železářské redukční pece pracují na podobném principu.

V peci, která má tvar jednoduché šachty, která se ve spodní části více, či méně rozšiřuje se topí dřevěným uhlím. Aby bylo dosaženo dostatečného žáru, musí být pec uzavřená a vzduch se do pece dmýchá měchem. Dřevěné uhlí na rozdíl od dřeva neobsahuje vodu ani žádné nežádoucí složky a proto dává dostatečné teplo, které je pro tavbu nezbytné. Vzduch se do pece vhání keramickou trubkou, zvanou dyzna, umístěnou asi 25 centimetrů nad dnem pece. V tomto místě uhlí prudce hoří a vzniká zde oxid uhelnatý, který stoupá šachtou pece vzhůru a nad šachtou obvykle hoří modrým plamenem. Pec pracuje zcela zaplněná vsázkou, kterou zprvu tvoří pouze dřevěné uhlí, než se pec dostatečně zahřeje a to trvá asi hodinu.

Jakmile je pec připravena, je možné do vsázky přidávat i vypraženou železnou rudu nadrcenou na zrnka jako hrubý písek. Rudy se vsazuje postupně po malých množstvích, tak aby hmotnost přikládaného uhlí a vsazované rudy byla stejná. Pec se udržuje stále zaplněná.

Klesající zrna se ohřívají a chemicky reagují  s oxidem uhelnatým, který proti nim stoupá zespodu a vytváří se v nich maličká zrnka železa.

Jak se zrno rudy klesá níž a níž, tak se stále ohřívá až se roztaví zbytek rudy a vznikne tekutá struska. Ta steče na dno pece - do "nístěje". Zrnka rudy ulpívají na lůžku z dřevěného uhlí těsně pod dyznou, kde se shlukují. Po několika hodinách tohoto procesu se v peci vytvoří spečenec těchto zrn nazývaný houba.

V průběhu tavby se z některých typů pecí odpichovala tekutá struska, která se jinak v peci hromadí. Některé pece měly naopak hlubokou nístěj, ve které bylo dostatek mísa pro strusku.

Na konci tavby se ukončí dmýchání, pec se otevře a železná houba se vyjme ven. Protože má vysokou teplotu, je možné ji ihned poprvé kovat.

Následuje kovářské zpracování na některý druh polotovaru "hřivny", ze kterého se následně vyráběly v kovárnách různé předměty a který zároveň sloužil i jako standard, kterým se obchodovalo.